01. Tři sta k nebi a pak na hřbitov

Může noční cesta vlakem k moři skončit lépe, než otevřít v osm hodin ráno dveře vagonu a vystoupit do krásného slunečného dne rovnou u vody? Právě tak to je ve Swinoujscie. Konečná expresu Pirat je přímo u průlivu ze Štětínského zálivu do Baltického moře. Hned u vlaku se člověk nadýchne omamné vůně moře a ryb a zadívá se do vlnek, které se v dopoledním slunci třpytí a líně přelévají. A tamhle napravo se za rameny přístavních jeřábů tyčí i první maják tohoto cykloputování.

Na trajektu přes Štětínský záliv z pevninské části Swinoujscie na ostrov Usedom

Jenom pár metrů od stanice vlaku je přívoz do centra města, které leží na ostrově Usedom. Tam také povede první cesta ještě před výpravou k majáku, který stojí stejně jako nádraží na pevninské části Polska.

Průlivem čile křižují škunery rybářů, turistické výletní lodě i dvě plavidla přívozu, která zajišťují spojení vnitrozemí s ostrovem Usedom. Most tu žádný není. Přívoz jezdí každou chvíli, jakmile se lodě naplní. Zpravidla to netrvá déle než 20 minut a jízda je zdarma.

Lodní doprava ve Swinoujscie, pluje se odtud i do Skandinávie

Název lodi Bielik znamená v češtině Orel

V centru panuje čilý dopolední ruch všedního dne na začátku nového školního roku. Swinoujscie je ale k cyklistům přátelské, chodníky mají prakticky všude vyhrazený červený pruh pro kola, a tak nečiní problém projet městem skoro až k hranici s Německem a začít cestu v takřka nejzápadnějším bodě Polska.

Což je zároveň na začátku velké městské pláže, která se táhne odtud až k průlivu. Už se tu sluní několik desítek lidí, houfy dalších roztahují rohože a paravány proti větru a jemnému písku. A ti, kterým se nechce jen tak povalovat u vody, korzují o kousek dál po nábřežní promenádě plné stánků se suvenýry či palačinkami.

Socha papeže Jana Pavla II. u kostela ve Swinoujscie

Krátce před polednem už je písek docela rozpálený, takže taky konec s vysedáváním, zpátky na pevninu a hurá k prvnímu majáku. Hned od přívozu k němu širokým obloukem kolem přístaviště směrují cedule s nápisem Latarnia morska.

Maják ve Swinoujscie je s 65 metry nejvyšším ze všech patnácti, které stojí na polském pobřeží. Na ochoz vede 308 schodů. Nějaký dobrák každý dvacátý očísloval, takže je s víc a víc těžknoucíma nohama cítit, jak stále pomaleji cesta (ne)ubíhá. Pak ale přijdou dvířka ven a otevře se pohled, který všechny strasti smaže. Jako na dlani je vidět město a průliv, vojenské muzeum v pevnosti u věže i do dáli táhnoucí pobřeží.

Jeden ze vstupů na pláž v části Swinoujscie ležící na ostrově Usedom

Cíp ostrova Usedom podél ústí Štětínského zálivu lemuje rozsáhlý Park Zdrojowy

Na zpáteční cestě se zhruba v polovině oblouku kolem přístavu odlepí od silnice lesem vedoucí cyklotrasa značená zeleným symbolem kola a číslem R10. Ta by měla provázet po celém pobřeží. Pravda ale je, že leckde se záhadně ztratí, pak se zase vynoří, ale nakonec zcela zmizí kdesi u desátého majáku Stilo.

Teď ale bezpečně vede do městečka Miedzyzdroje. Cestou si lze užít hezkou cestu klidným lesem, na níž se střídají rovinky s mírnými hupy a příjemný povrch z udusaného jehličí s kalužemi písku, přes které je občas nutné bořící se kolo vést. Ale všude kolem je borůvčí obsypané modrými kuličkami, takže je čím se posilnit.

Maják stojí na pevninské části Swinoujscie

Pohled z majáku na ústí Štětínského zálivu do Baltického moře

V lesíku pod majákem se nachází Muzeum válečného opevnění

Miedzyzdroje je spíš vesnice obsypaná hotely, kde toho není moc ke koukání. To slibuje až městečko Wolin, kvůli kterému je třeba odbočit několik kilometrů z cesty po pobřeží. Zajet tam se ale vyplatí. Wolin se považuje za jednu z kolébek polské civilizace, ve středověku tu bývalo jedno z největších slovanských hradišť a pohřebišť.

V přízemí věže je náčrt dosahu světel všech 15 majáků na polském pobřeží

Cesta k němu vede podél Štětínského zálivu nejprve přes obce Wicko a Wapnica. V té druhé je značka cyklotrasy umístěná tak zmatečně, že následuje návrat do Wicka a znovu cesta do Wapnice. Ani pak se ale nepodaří rozluštit, kterou z uliček mezi vilkami se dát, a protože začalo pršet a není koho se zeptat, nezbývá než pustit se do tříkilometrového kodrcání po ukrutně rozbité okresce z kluzkých balvanů mířící k hlavní silnici, která do Wolinu vede přes Lubczewo. Tam už naštěstí neprší, po výstupu na maják a těžké cestě však zbývají síly jen na rozbití stanu u zdejšího slavného pohřebiště. Prohlídka už musí počkat až na ráno.