02. Colombové hledají Kikuta
Někde lišky dávají dobrou noc, tady dobré ráno. Stačí po probuzení vystrčit hlavu ze spacáku a zrzka stojí opodál. Pokukuje, kdo že jí to nocoval v revíru, a je tak zvědavá, že ji nevyplaší ani vytahování foťáku, což při uložení brašny v nohách spacáku je poměrně šustivá operace. Po několika cvaknutích spouště nicméně usoudí, že pózování už bylo dost a nic víc z toho pro ni nekouká, a tak se otočí a odkráčí. Spousta téměř neznatelných pahorků, mezi kterými prokličkovala do blízkého lesíka, není jenom tak nějaká hrbolatá louka, ale pohřebiště pohanských Slovanů z tzv. kultury kruhových hrobů. Informační tabule ukazuje, že jich tu bylo několik desítek a mívaly výrazný kupolovitý tvar, než po staletích slehly a zarostly fialovým kvítím.Cestou do centra městečka Wolin začalo pěkně hřát slunce, a tak se snídaně odehrává ve stínu věže kostela svatého Mikołaja Biskupa ze 13. století v rohu náměstí. Má působivý interiér a pěknou udržovanou zahrádku kolem. Kresba na fasádě domu hned naproti prozrazuje, že lidé tu žili ještě mnohem dříve, doložena je tvrz už v 10. století. Rostoucí mumraj na náměstí střídá klid okresky vedoucí podél kanálu Dziwna, který vyústí do Baltického moře ve městě Dziwnów. Pohodová cesta s minimem aut vede nejprve několik kilometrů alejí, pak se vlní mezi poli přes Unin, Korzecin a několik dalších obcí, a nakonec ji utne kolmice pobřežní autostrády v letovisku Miedzywodzie.
Všude stánky, chaty, penziony, pláž plná lidí. Raději dál do Dziwnówa. Obnáší to pět kilometrů po stezce z vyviklaných chodníkových dlaždic. Ještě že hned za mostem přes vyústění kanálu Dziwna je vilová čtvrť a ve spleti jejích uliček příjemná rodinná zahradní restaurace, kde si lze odpočinout a nabrat síly.
Jenže ouha. Kvůli přímé a snadné cestě z Wolinu až sem přichází až teď první dnešní vytažení mapy. A ta nemilosrdně ukazuje, že všechna energie z oběda padne na cestu zpátky po té odporné dlažbě. Maják Kikut se totiž má nacházet v lesích kdesi u Miedzywodzie. Tam se situace dál komplikuje. Ač jsou tu davy lidí, tak ani rekreanti, ani personál obchodů a hotelů netuší, kde maják hledat. "Jsem tu jen na brigádě přes léto a neznám to tady," tvrdí jeden tázaný po druhém. Záchranou je až malá internetová herna a strýček Google. Je třeba jet podél pobřeží ještě víc na západ, až mezi obce Kolczewo a Wiselka.
Cestou je řada lesních odboček k pobřeží, ale nikde žádná směrovka. Na parkovišti u golfového areálu a u další odbočky je tabule s mapou. Kýžený cíl ale na nich není vyznačený. Jak to? Vždyť kousek dál už je znovu Miedzyzdroje! Na mapě u další odbočky už naštěstí trefa. Zbývá chvilka klopýtání pískem, asi kilometr po příjemně zvlněné lesní cestě borovým lesem, přelézt dva padlé kmeny - a vylézt pár desítek schodů na vršek zarostlý stromy, které maják jen tak tak převyšuje. Ačkoliv jde o druhý nejnižší maják, měří jen 18 metrů, díky umístění na kopci má nejvýš položené světlo na západním pobřeží Polska - celých 91 metrů nad mořem. A byť vznikl úpravou bývalé kamenné vyhlídkové věže, postavené v 1. polovině 19. století, tak není přístupný.
Další razítko do knížečky tak bude až po návratu do Miedzywodzie, po třetím přetrpění vyviklané cyklostezky do Dziwnówa, po přespání v lese kousek za jeho okrajovou čtvrtí Dziwnówek s falešným majákem coby poutačem u stánku se suvenýry, a po dojezdu další den do Niechorze.