03. Kodrcání za první rybou

Jakkoli občasné zaboření se do písku a stezka z viklajících se dlaždic v předchozích dvou dnech daly zabrat pozadí i kostrči, pořád to nebylo nic proti kostitřasu, který následuje v tento den. Naštěstí to ale cesta kolem majáku Niechorze vynahrazuje několika úžasnými výhledy nebo zastávkou v půvabné rybářské vesničce a tam první voňavou rybou na výletě, upečenou jen chvíli poté, co ji lovci vytřepali ze sítí.

Výzdoba u města Rewal lákající ke sjetí z hlavní silnice a návštěvě centra

Kousek nad místem noclehu u Dziwnówa je u silnice benzinka. Pepsi a sušenka coby snídaně, po zkušenosti s hledáním Kikutu pro jistotu kontrola mapy - a potom už hurá ke třetímu majáku. Cesta vede ještě chvíli po hlavní, ale naštěstí ne moc vytížené silnici, mine Pobierowo a prochází po okraji města Rewal.

Z křižovatky, kterou zdobí rybářská loď obklopená lavičkami a záhonky voňavé levandule, se vjíždí do centra a po chvíli motání mezi krámky a turisty už zase následuje výjezd z městečka Klifowou ulicí směrem na Niechorze. Asfaltka s malým provozem vede přímo k majáku.

Tentokrát to na rozdíl od většiny jiných majáků není jen budova, jíž trčí ze střechy věž, ale zdí obehnaný areál přibližně o velikosti statku, jehož součástí jsou i další dvě stavení. Všechno z červených cihel, zdobené výraznými zelenými okenicemi a maják samotný je pak zvláštní kromě bílého pruhování i čtvercovou základnou, leč osmibokou věží.

Komplex vznikl roku 1866, na konci 2. světové války ustupující nacisté maják zničili. Hned tři roky po válce tu ale vznikla nová věž vybudovaná podle původních plánů, včetně balustrádového vyhlídkového ochozu, z nějž je úchvatný pohled na pobřeží i do vnitrozemí.

Výhled z majáku Niechorze na městskou pláž

V zahradě pod věží jsou k vidění zmenšeniny všech majáků na polském pobřeží

V městečku Niechorze se hodně staví, brzy z něj bude další živé letovisko

Kousek za Niechorze leží osada Pogorzelica a za ní cyklostezka R10 pokračuje po panelové cestě ke staré vojenské základně. Zpočátku si tu člověk užívá klid hluboko v borovém lese, narušený jen občasným cyklistou v protisměru či houbařem mezi stromy. Po nějaké době však začnou panely položené napříč a rozhodně ne v rovině štvát a bolet.

A to má být ještě hůř. Nedaleko vjezdu do vojenského areálu vystřídají panely jen nahrubo opracované, nakoso položené čtvercové kameny. Dosavadní drncání se tak změní v permanentní natřásání a doslova bruslení po šikmých spárách, na kterých kolo neustále podkluzuje.

Cesta ke staré vojenské základně, kilometry hrbolatých kamenů jsou na kole požitek

Zhruba šest kilometrů, které měří tento úsek, by normálně zabralo tak 20 minut. S tímhle povrchem ho trvá přejet dvě hodiny. Místy pomáhají po okrajích naváté pruhy jehličí, které umožní jet chvílemi po měkkém, je jich ale proklatě málo. Alespoň že zhruba v půli cesty je odbočka k odpočívadlu na pobřežním útesu. Pěkné posezení a výhled umožňují nabrat fyzické a hlavně psychické síly na druhou část tankodromu.

Na jeho konci ale leží rybářské městečko Mrzezyno a tam přijde ještě lepší odměna za dosavadní útrapy. Mají tu pěkné molo, procházka po něm je příjemná změna pohybu. Lze tu navíc sledovat rybáře, jak čistí, opravují i vyprazdňují sítě. Úlovky přitom hned předávají do restaurací a stánků, jež molo lemují. A na zateplené terase jednoho z podniků je přesně ten správný čas objednat a vychutnat si první rybu.

Pozůstatky studené války využité v rybářské vesničce Mrzezyno jako vlnolamy

Rybáři z vesničky Mrzezyno po lovu rozplétají a čistí sítě

Ještě ráno si plavala v moři, teď je z ní voňavá odpolední svačinka

Z vesničky dál vede cyklotrasa po silnici přes Rogowo a Dzwirzyno po úzkém pásu pevniny mezi mořem a jezerem Resko. Těsně před obcí Grzybowo se od silnice odpojí samostatná cyklostezka a pobřežním valem krytá před větrem od moře dovede stále po asfaltu až do města Kolobrzeg. Zbývá přejet most přes řeku a za ním se ponořit do čilého podvečerního ruchu na zdejší vyhlášené nábřežní kolonádě, na jejímž východním konci pak čeká zasloužený odpočinek v kempu Baltic.