04. Deset překvapení v Kolobrzegu
Zamračeno, větrno a poměrně chladno. Na cestu dál by takové počasí nebylo dvakrát příjemné, protože se ale trefilo do naplánovaného dne odpočinku jen s pěším couráním po Kolobrzegu, tak zase tolik nevadí. Zvlášť když město dává na zimu a zataženou oblohu zapomenout tím, jak je v mnoha směrech pozoruhodné a překvapující. A nesejde vůbec na tom, že některá ta překvapení jsou i poněkud rázovitá. Překvapení č. 1: v kempu Baltik je jen jediná restaurace a ta otevírá až odpoledne a zavírá už v osm. Hned vedle kempu je sice bar, kde mají něco k snědku. V bedekrech velebená delikatesa zvaná zapiekanka tu však večer po příjezdu měla podobu rozkydnuté bagety z mikrovlnky a chutnala prachbídně. Na snídani tak je lepší jít do centra k majáku.Překvapení č. 2: maják v Kolobrzegu je poměrně nízký, zato ze všech v Polsku nejmohutnější. Od roku 1666 se tu lodím svítilo z různých míst lucernami, pak roku 1909 vznikla stálá cihlová věž, a když byla během 2. světové války zničena, postavila se nová na trochu jiném místě coby součást pevnosti, která chránila přístav před napadením z moře. Překvapení č. 3: uvnitř majáku není jen schodiště vedoucí na ochoz, v mohutné základně se nachází i kavárnička nebo zajímavá expozice. K vidění jsou tady staré navigační přístroje a další lodní vybavení, hlavně děti pak nadchne několik vitrín, které zase představují pestré živočišné obyvatelstvo zdejšího moře - korály, mušle, kraby či mořské ježky. Překvapení č. 4: ačkoli protitankové zátarasy, jež chrání přístavní molo před vlnobitím, jsou velké jako dospělý člověk a věž majáku měří proti jiným pouhých 25 metrů, vytváří pohled i z téhle malé výšky zajímavou optickou iluzi, že to dole je korálový útes. Překvapení č. 5: pěkná cesta k majáku. Od kempu k němu vede něco přes kilometr dlouhá vyvýšená kolonáda oddělující pláž od rozsáhlého městského parku. I koncem srpna ji lemují kvetoucí keře, pod nimi se ukrývají pruhované plážové budky ochraňující rekreanty před větrem a pískem. Teď jsou ale prázdné a místo opalujících se lidí tu rejdí bagry a pláž upravují. V přístavu už naopak nepřekvapují pirátské lodě, které jsou v kterémkoli městě, kde se vyskytuje větší počet turistů. Překvapení č. 6: byť tomu při příjezdu od Niechorze nic nenasvědčuje, výhled z ochozu majáku prozrazuje, že Kolobrzeg má i malé historické jádro. Kolem přístavu je moderní zástavba složená z luxusních hotelů, restaurací a bank. Za nimi se ale tyčí věže gotické baziliky svaté Marie z roku 1260 a neogotické radnice z roku 1826. Tu obklopuje příjemné náměstí s podloubím a před vchodem zaujme kašna, jejíž proud vody otáčí mohutnou koulí z leštěného kamene, v níž se radnice zrcadlí. Překvapení č. 7: cestou k náměstí hned za nablýskanou přístavní čtvrtí je ulice s řadou vybydlených domů na pokraji zřícení. Dvorky jsou plné smetí, popadaných cihel i trámů - a výkalů. Chodí sem místní i turisté, ač tu jde o život - a přestože přes ulici je zmíněný městský park, kde je několik veřejných toalet. Jenže za malou se v nich platí 2 zloté.
Překvapení č. 8: před bazilikou se ukáže, že historie Kolobrzegu sahá podobně jako u wolinského pohřebiště až do 10. století. Připomíná to plastika Millenium memorial postavená roku 2000 k výročí 1000 let od zdejšího setkání krále Boleslawa I. a německého krále Otto III. Překvapení č. 9: ač plné turistů, není tohle město pro ponocné. Krátce po sedmé se začíná centrum i přístav vylidňovat, trhovci zavírají stánky s cetkami i zmrzlinou, za své bere i plán na grilované kuře k večeři. Už ho není kde sehnat. Uprostřed parku je amfiteátr a tam se ještě koná koncert jakéhosi polského Ladi Kerndla. Nicméně padá i varianta dát si tam klobásu. Tady se podává výhradně kulturní menu.
Překvapení č. 10 (zjištěné až po návratu do Česka): Podkrušnohorský zoopark v Chomutově chová tuleního samce Kaška, který byl na sever Čech převezen krátce poté, co ho v roce 1983 lidé našli jako opuštěné vyplavené mládě na pláži právě tady, v Kolobrzegu.