06. Na koniec świata a ještě dál

Za obcí Dabki je asi kilometrový les. Při hledání noclehu už za tmy se ale povedlo zalézt na místo u jakéhosi areálu, za jehož zdmi neustále štěkal pes a od brány svítil vrátný do lesa baterkou, co že se to děje. Spaní proto bylo lehce nervózní. A mírný adrenalin přinese i podvečer, kdy nastane stejná situace jako včera, ale bude časově i kilometrově ještě o něco delší, a zavede dokonce až na konec světa. Nejprve ale cesta nabídne jednu z nejhezčích partií celé trasy a hned dva majáky.

Výletní pirátská loď čekající na pasažéry u majáku Darlowo

Na začátek vede sedm kilometrů po silnici k městu Darlowo. Na jeho okraji zahýbá doleva obchvat k přístavu. Doleva znamená na západ. Kdo by měl pochybnosti, jestli mu na pobřeží opravdu fouká vítr z této světové strany do zad, toho už po pár metrech přejdou. Je tomu tak a ty dva kilometry vydají za dvacet v bezvětří.

Neméně náročný výkon je proplést se mezi davy lidí na promenádě u přístavu. Nezbývá než slézt z kola a tlačit. Po chvíli k tomu stejně vybízí značka pěší zóny - a také neobvyklý most přes vodní kanál vedoucí do laguny, kde parkují lodě. Když potřebují projet, spustí se závory a most po kolejnicích zapuštěných do dlážděného chodníku zajede na břeh.

Budova majáku Darlowo s neobvyklou čtverhrannou věží

Nábřežní promenáda a navazující pláž připomínají při pohledu z věže srp

Plavební kanál s mostem, který se podle potřeby vysouvá a zasouvá

Nejlepší výhled na ten mumraj je z majáku, který je sice se třemi patry nejnižší ze třinácti, které jsou přístupné turistům, ale protože stojí na otevřeném nábřežním náměstíčku, výhled do okolí nic neruší. Snad jen otravné kolotočářské zvuky, které lákají pod věží děti ke svezení na kolečkových plyšových ponících.

Zajímavý je pohled na cestu k pláži, která svým tvarem připomíná srp ze sovětské vlajky, ale i pohled pod nohy na podlahu ochozu. Je totiž mírně vyhloubená a překrytá mřížkou, pod kterou turisté házejí drobné mince pro štěstí. Jsou tu k vidění platidla nejrůznějších zemí.

Náměstí v Darlowu, za radnicí se tyčí františkánský kostel Panny Marie Czestochowskiej

Z přístavu se jede podél kanálu do centra města. Darlowo má hezké náměstí, kde však není ani noha, jen dvě děti si hrají s hejny holubů. Všichni jsou evidentně u vody. O něco živěji je kousek za náměstím u krásného gotického zámku, který nechal v polovině 14. století postavit z bývalého mlýna kníže Bogusław V. Dnes tu je muzeum města a knihovna. Před vstupní branou je z bývalé zřejmě stodoly restaurace s venkovní zahrádkou, kde dělají vynikající pizzu v přepočtu za 95 korun, což je běžná cena i jinde. Věc u českých památek stěží představitelná.

Zámek, který nechal v polovině 14. století postavit z bývalého mlýna kníže Bogusław V.

V prostorách paláce sídlí muzeum s historickou expozicí i galerií současného umění

Následuje cesta z centra zpět k přístavu a těsně před ním ulicí vpravo souběžně s pobřežím, která na konci přechází ve stezku ven z města. Vypadá to tady jako staveniště a nepříjemností je cedule, že stezka je kvůli stavebním úpravám zavřená.

Z protisměru ale chodí lidé i jezdí cyklisté, takže se nakonec navzdory ceduli jede dál tudy s modlitbou, že snad nebude potřeba vracet se a objíždět jezero Kopaň vnitrozemím. Naštěstí se risk vyplatil.

Stezka vede po vyvýšeném valu, který jezero Kopaň odděluje od moře, je široký jen pár metrů a stromy tu rostou řídce, takže je tu na rozdíl od jiných podobných částí pobřeží krásně vidět na obě strany. Pocit z jízdy mezi oběma vodními plochami je úžasný.

Cyklostezka do osady Wicie vede po úzkém náspu oddělujícím moře a jezero Kopaň

Liduprázdná pláž jako na zapomenutém ostrůvku, jen místo palem tu rostou borovice

Násep oddělující jezero Kopaň od moře má výšku asi jen 3 metry

Za jezerem Kopaň a rekreační obcí Wicie už se stezka zanoří do lesa, ale přesto je i tohle hezký úsek. Borovice voní, cestu zpevňuje jehličí, takže se po ní jede dobře, a trasa se neodklání od moře, takže kromě šustotu kol je neustále slyšet i příboj. Asi po dvou kilometrech pak stezka přechází v asfaltku, která vystoupá ke vsi Jaroslawiec, kde stojí stejnojmenný maják z roku 1826.

Z kulaté věže na návsi na návrší je pěkný výhled zpět k jezeru Kopaň i na druhou stranu k dalšímu jezeru Wicko. Hezký pohled už naopak není na další ceduli zakazující průjezd po pobřeží. A protože v tomhle případě nejde o staveniště, ale o oplocený vojenský prostor, tentokrát už nezbude než objížďku vnitrozemím absolvovat.

Maják v parčíku na návsi obce Jaroslawiec, stojí tu od roku 1829

Cesta vede po okreskách podél jezera přes Jezierzany, Lacko, Korlino a Krolewo. Začíná se šeřit a všude pole, možnost postavit stan žádná. Až v obci Zlakowo mapa ukazuje odbočku k místu zvanému Zalesin v cípu lesa vojenského újezdu. "Zalesin tam, ale to koniec świata?!" diví se místní babka otázce na směr. Měla pravdu, kus za vsí se polňačka mění v rozblácený rigol. Zhruba po 200 metrech neustálého slézání, překračování kaluží a víry, že se to zlepší, nezbývá než kapitulovat, vrátit se, pokračovat do Zaleskie, tam se napojit na hlavní a po té dokončit už ve tmě přes Duninowo i poslední třetinu 30 km dlouhého návdavku až do města Ustka, kde je kemp. Naštěstí je tu vrátný i v deset večer.