07. Ztraceny brýle, do Rowu dány

Těžko říct, čím to je, ale stala už se z toho taková nepříjemná součást každé cyklodovolené. Vždycky dříve či později přijde den, kdy se někde na cestě ztratí cyklobrýle. Pokaždé to má stejný průběh: přestávka na odpočinek či výměna píchlé duše a brýle zůstanou někde na pařezu. Ještě ten den si to člověk uvědomí, když je náhle začne potřebovat, ví, kde zůstaly, ale je to už tak daleko, že nemá cenu se vracet. Bylo to tak loni, bylo to tak předloni. V Polsku ta chvíle připadne právě na dnešek.

Maják s osmibokou věží ve městě Ustka vypadá stejně jako v roce svého vzniku 1892

Zpočátku tomu přitom nic nenasvědčuje. Od rána je zataženo, zima a brýle zůstávají schované. První zastávkou na cestě z kempu do města a k majáku je tak nutně hospůdka, kde se dá zahřát u polévky a čaje. Náladu zvedne i její umístění v pěkné uličce plné starých roubených domků, které dříve patřily místním rybářům.

Maják naopak stojí na prostorném přístavním náměstí, jehož barevná dlažba vytváří obraz hvězdice NATO, ale jako důkaz, že studená válka už skončila, to moc nefunguje. Z moře fouká tak prudký a ledový vichr, že pobyt na ochozu věže připomíná maturitu z otužilosti.

Výhled z majáku na nábřežní promenádu a městskou pláž

Pohled z majáku na přístaviště i centrum města Ustka

V přístavu Ustka kotví vedle výletních lodí i vojenská plavidla

Výhled na město a přístav, kde kotví i několik ozbrojených lodí, tak trvá jen nutnou chvíli na pořízení několika fotek a zase pěkně dolů. Směr samoobsluha, doplnit zásoby na cestu a vyrazit zase dál. Naštěstí má být dnešní úsek brnkačka, jen krátký přejezd do letoviska Rowy, které je vstupní branou do Slowinského národního parku.

Ale kdepak. Ještě cestou z města, která zahýbá kolem hvězdicovitého kostela u kempu, náhle nastává zlom v počasí. Nejprve ustane vítr a zprudka se oteplí. První vrstva oblečení jde dolů. Zanedlouho vyleze i sluníčko a směje se tak vřele, že musí jít dolů i další vrstva svršků - a naopak do práce musí nastoupit sluneční brýle.

Farnost římskokatolické církve Gwiazdy Morza, vedle níž je kemp

Hned za městem vede cyklotrasa průsekem v lese po pěšině snad s tou nejhlubší vrstvou písku v celém Polsku. Jízda je hodně namáhavá, naložené kolo se boří a co chvíli je potřeba sesednout a tlačit. A pak v jedné chvíli, ve stínu trafostanice, přijde ten okamžik, kdy člověk sundá brýle, aby si otřel orosené čelo, položí je na pařez, a protože se slunce zase schová za mráčky, při odjezdu si na ně nevzpomene.

Sháňka po nich nastane až při jednom z mnoha dalších odpočinků u obce Machowinko, kam vede ze vsi Wytowno polní cesta, která hodně práší. Na tachometru sice ještě nenaskákalo tolik kilometrů, že by se za normálních okolností nešlo vrátit. Z hlediska času a sil, jež by stálo brodění se pískem zpět, to ale smysl nedává. Čest jejich památce...

Cesta podél zavlažovacího kanálu v polích mezi obcemi Debina a Rowy

Zavlažovací kanál v polích před městečkem Rowy

Kousek před vesnicí Debina cyklotrasa křižuje hlavní silnici a vede po tentokrát dlážděné polní cestě, mezi vodními zavlažovacími kanály, do zužujícího se cípu pevniny mezi Baltikem a jezerem Gardno, kde leží rekreační město Rowy. Navzdory tomu, že příjemný nedělní podvečer a obloha zbarvená od zapadajícího slunce vytáhly ven davy lidí, daří se rychle najít klidné místo na bivak mezi pláží a plotem jednoho resortu. A pak už zbývá jen posadit se na zahrádce jedné z místních kaváren a odměnit se za tenhle krátký, ale náročný den sladkou ovocnou vaflí.

Soumrak na pláži v oblíbeném rekreačním letovisku Rowy