10. Majáky z minulosti i z Antarktidy

První část dnešní trasy je doslova k vzteku. K cestě od majáku Stilo se po dvou kilometrech připojí polňačka, kterou se večer nepovedlo najít, a obec Lubiatowo samozřejmě má obchod s potravinami, kvůli čemuž celá včerejší štrapáce vznikla. Navíc líp zásobený než v Sasinu a ještě s příjemným posezením pod slunečníky. Nemuselo být 26 kilometrů zbytečné zajížďky ani bloudění v moři kopřiv. S pusami plnými zmrzliny už to teď ale vem čert a pod blankytnou oblohou hurá na další maják.

Památník německým a polským obětem války u města Wierzchucino

Nikoli však podél moře, ale (trochu paradoxně) opět mírnou zajížďkou do vnitrozemí. Podle mapy sice vede po pobřeží lesní cesta, ale celé Lubiatowo je oblepené plakáty, které vyzývají k podepsání petice proti úložišti jaderného odpadu, jež se má stavět kus za obcí.

Po zkušenostech z minulých dnů tak raději volba padá na cestu do vsi Lublewko a z ní po už známé silnici č. 213. Trasa bude sice o trochu delší, ale zase nevede jen lesem a nabídne hned několik zajímavostí.

Hned vedle památníku je starý zanedbaný evangelický hřbitov

Většina hrobů není udržovaná, postupně se rozpadají a zarůstají

V nejzarostlejším rohu jsou zastrčené hroby dětských obětí

První se nachází mezi vesničkou Sluchowo a městem Wierzchucino a je to poněkud zvláštní podívaná. Na okraji lesíku u silnice stojí pomník obětem 2. světové války z řad zdejších obyvatel a hned vedle leží mezi stromy starý evangelický hřbitov.

Zjevně se o něj nikdo nestará, je zarostlý, hroby zpustlé, mnohé z nich i vyvrácené. Jen sem tam ještě někdo občas přijde položit svíčku. V kontrastu s tím je nový hřbitov za lesem. Nablýskaný, že ve slunci září daleko do kraje. Těžko říct, nakolik to souvisí s tím, že většina mrtvých na prvním hřbitově má německá jména...

Žarnowieckie jezero v paprscích poledního slunce

Od města Wierzchucino vede dlouhá alej, než silnice obtočí ze severu Žarnowieckie jezero. Za ohybem cesty je hráz a u ní pěkná vyhlídka na vodní plochu, která má šířku půldruhého kilometru a táhne se pětkrát tak daleko, než ji uzavře na jižním konci přečerpávací vodní elektrárna, využívající toho, že jezero leží v kotlině pod úrovní moře. Nedaleko stojí ruiny areálu, z nějž měla kdysi být pro změnu jaderná elektrárna, první v Polsku. Roku 1990 ale byla její stavba přerušena.

Gotický klášter benediktinek v Žarnowieci

Klášterní kostel vznikl na přelomu 13. a 14. století

Vnitřní bohaté a zdobné vybavení je převážně barokní, ze 17. století

V městečku Žarnowiec, po němž získalo jezero jméno, se vyplatí už po pouhém kilometru slézt z kola znovu a nakouknout do kostela, který je součástí kláštera benediktinek. Už pohled na malý upravený hřbitůvek za vstupní branou dává tušit, že to bude pěkné i uvnitř. To je ale slabé slovo. Nádherný interiér plný vyřezávaných a zlacených oltářů a obrazů, které ozařuje sluneční svit zvenčí, doslova bere dech.

Odpolední počasí maluje krásné kýče na zvlněných polích u města Krokowa

Rozestavěný kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v obci Ostrowo

Podobné to jednou třeba bude i o pár kilometrů dál, když se ve městě Krokowa odbočí na Minkowice, Slawoszyno a Slawoszynko, za ním se ze silnice do pobřežního letoviska Karwia sjede na místní komunikaci a úvozem vystoupá přes zalesněný kopec do osady Ostrowo.

Nad ní vzniká kostel velice neobyčejných tvarů, které připomínají něco mezi hobitími domky a budovou opery v Sydney. Zajímavostí je i to, že bude mít zvonici umístěnou samostatně - zvenku na vysoké štíhlé věži s pětipatrovým schodištěm ve svých útrobách.

Maják v Rozewie, kromě věže je tu i malý skanzen signalizační techniky

Výhled na město Wladyslawowo a za ním se táhnoucí poloostrov Hel

Reflektor, který svítí lodím na cestu, je přímo součástí vyhlídkové kabiny

Jastrzebia Góra a Rozewie jsou hodně živá letoviska. Silnice, která do nich vede, se hned za značkou oznamující začátek první obce promění v bulvár plný lidí, kteří čile korzují po širokých chodnících s desítkami stánků se suvenýry a zahrádkami kaváren či hospůdek. A plno je také u majáku, který stojí na mírném návrší mezi oběma městečky.

V mezipatrech jsou vystavené modely majáků, tyto ilustrují postupné úpravy Rozewie

Nechybí modely dalších majáků, které stojí na polském pobřeží

Patří mezi ty nejhezčí na polském pobřeží. Jednak má neobyčejný tvar, kdy ze široké základny vyčuhuje nad pobřežní hradbu stromů štíhlejší červená nástavba. Spodní ochoz na jejich rozhraní je venkovní, naproti tomu horní vyhlídka je zasklená. Důvodem je ochrana reflektoru, který je přímo v kabině a vypadá impozantně. Řadu lidí také odrazy krajiny v jeho 16 lampách zajímají a fotí si je mnohem víc než přímý výhled.

Maketa už neexistujícího gotického majáku ve Wisloujscie z roku 1482

Model věže z 18. století, jíž se podle ohně na střeše říkalo Garnek Wulkana

Tento model ukazuje, že Polsko má jeden maják i v Antarktidě

Poutavá je i expozice ve spodních širších patrech, kde si lze v několika místnostech prohlížet modely dalších polských majáků, a to jak těch současných, tak i historických. Je zde i sekvence, která znázorňuje, jak se měnila zdejší věž během několika přestaveb, nebo model majáku, který postavilo polské námořnictvo v Antarktidě.

A hezkým dělá maják také upravená zahrada, v níž stojí, či budovy, jež zahradu obklopují. V jedné z nich je výstava velkoformátových fotografií s tematikou majáků, v jiné je zase k vidění různá námořnická technika od majákových světel přes lodní navigace až po parní stroj.

Večerní pohled z kempu Male morze na mraky, které se valí přes Wladyslawowo

Maják se zavírá v šest, poté už nahoru nikdo nesmí, protože se rozsvítí reflektory. Šest je za chvíli. Hodina, která zbývá do naplnění včerejšího předsevzetí, že dnes se sesedá z bicyklu v sedm, však bohatě postačí k tomu, sjet po kočičích hlavách do města Wladyslawowo, na začátek poloostrova Hel, rozbít stan v kempu Male morze - a mít tak na příští tři noci základnu, která místo objížděk po setmění a bloudění v kopřivách skýtá hospodu, supermarket a další pohodlné výdobytky civilizace.