Polské majáky na kole - cyklovýlet po polském pobřeží Baltu

13. Obklíčeni vírou, zajati Gdyní

Poláci nejsou ani zdaleka tak věřící národ, jak si všichni myslí. Jasně, že jste viděli mraky kostelů a spoustu nových, které se staví. Ale nikdo do nich nechodí, většina lidí tu na víru kašle, tvrdili při pitce v kempu Male morze Kosta s Leškem. Dnešní cesta o tom tedy moc nevypovídá. Buď se sem sjeli všichni věřící z celého Polska, nebo je ta "hrstka" o dost větší, než si pánové myslí. Spoustě cyklistů právě působí takřka stejné trauma, jako o něco dál průjezd kolonami aut zahlcenou Gdyní.
Náboženský průvod směřující z obce Swarzewo na slavnost v okresním městě Puck
Začátek dne je idylický. Nad městem Wladyslawowo je krásně modrá obloha, hřeje sluníčko a po hladině moře se od samého rána prohání desítky surfařů. Vyjet do takového počasí je radost, i přes mírné obavy z toho, jaká bude cesta přes trojměstí Gdyně - Sopoty - Gdaňsk.

Tam už to nebude taková pohoda jako dosud. Místo klidných vesnic a silniček lze čekat rušné autostrády a centra plná uspěchaných lidí. Ale co, to bude až navečer, teď to ještě bude parádní jízda, ne?
Wladyslawowo se po dvou deštivých dnech obléklo do sluníčka   Slunečné počasí zvýšilo provoz na molu a počet vyjížděk na moře   Na hladinu zálivu se v pěkném počasí vydávají kromě lodí i desítky surfařů
Ne. Sotva se člověk podiví bizarní řadě jakýchsi rozcuchaných stromů, kolem nichž cyklostezka vede, už vjíždí do vsi Swarzewo a tam ho čeká náves plná lidí v krojích. Vyhrává tu muzika, ze stánků voní klobásy. Je neděle, takže asi nějaká místní veselice.

Veselice svým způsobem ano. Avšak místní ani náhodou. Zástupy lidí nekončí za návsí, a dokonce ani za obcí. V uličce vedoucí od zdejšího kostela se mezi domky jen zformují do hutného průvodu, a ten pak dál směřuje po úzké hliněné pěšině kamsi vpřed do polí.
Podivuhodné stromy rostoucí podél cesty do vesnice Swarzewo
Jde o náboženskou slavnost Kašubů na počest Panny Marie. Průvod tvoří skupinky mladých i starých lidí, z nichž někteří na ramenou nesou obrazy a jakési mobilní oltáře, další hrají na hudební nástroje a zpívají a děti do toho všeho chřestí mávátky.

Zpočátku se ještě občas někdo dá předjet. Vzápětí se ale za zatáčkou vynoří i opentlený traktor a koňský povoz a najednou už to nejde vpřed, ani vzad. Je nutné sesednout a šinout se s ostatními.
Kašubský průvod na počest Panny Marie na cestě do kostela ve městě Puck   Nepěkný pohled z vrcholku mírného návrší - tenhle průvod jen tak předjet nepůjde   Vymanit se z davu se podaří až před městem Puck, kde se stezka připojí k silnici
V obklíčení se ocitá i dost dalších pěších i cykloturistů. A ti všichni taky nevěřícně zírají, když se cesta přehoupne přes mírné návrší a je vidět z kopce dolů, kam až tenhle lidský had sahá. Průvod se táhne až do čtyři kilometry vzdáleného města Puck, k tamnímu gotickému chrámu apoštolů Petra a Pavla.

Ještě před městem naštěstí pěšina přilne k silnici. Poslední kilometr už se tak znovu dá jet. Zabere to ani ne pět minut, zatímco ty tři pěšky ukously přes hodinu. Bohužel taky sotva pět minut zbývá na prohlídku náměstí, i když je moc pěkné. Je ale potřeba jet dál a tady v jednom rohu stojí pódium a z uličky od kostela už se zase začíná valit muzika.
Náměstí v Pucku, v pozadí gotický kostel apoštolů Petra a Pavla ze 13. století   Historická radnice z červených cihel na rynku v Pucku
Okreska z Pucku se nejprve vlní mezi poli přes Želistrzewo a Mrzezino, pak přijde rovinatý úsek lemovaný mokřady, kde rostou snad největší "doutníky" na světě. Doleva uhýbá polňačka, po níž jedou tři dámy. Ale vede vpřed, nebo se někde stočí zpátky? Raději dál po silnici, i když to znamená na křižovatku se silnicí č. 100, což už je přivaděč do Gdyně. V neděli tu ale není až takový provoz. To už však neplatí pro Kosakowo a Pierwoszyno, kde se připojí další vytížená trasa z vnitrozemí, ani pro předměstí Pogórze, kde se navíc frézuje a silnice plná aut je zúžená.
Výhled ze serpentin příjezdové silnice na přístavní město Gdynia
Gdyně samotná pak naplňuje nejhorší obavy a je k cyklistům už úplně nepřátelská. Chuť podívat se do přístavu a centra zmizí hned s prvním zablouděním ve spleti čtyřproudových autostrád a kolejišť spojujících doky s desítkami průmyslových areálů a logistických center. Když už se podaří dostat k mostu, který se klene nad tím vším a dá se z něj do přístavu sjet, tak na něj kola nesmí. A fušku dá i vymotat se odtud ven. Nikde žádná mapa města ani směrovky pro turisty. Jen díky navigaci v mobilu se daří najet na výpadovku - a i ta ještě několikrát vycení zuby, když nutí ke zdolávání složitých křižovatek, schodišť i jiných záludností.