Polské majáky na kole - cyklovýlet po polském pobřeží Baltu

14. Sto plus jedna krás Gdaňsku

Jako nebe a dudy. Žádný jiný výraz nepopisuje lépe rozdíl mezi Gdyní a Gdaňskem, co se týče přívětivosti pro cyklisty. Gdaňsk je sice větší, členitější, se značením se ani tady zrovna nepřetrhli. Ale hlavní silniční tahy lemují páteční cyklochodníky, po nichž je průjezd městem hladký, bezpečný a i bez značení naprosto intuitivní.
Dom zdrojowy na nábřežní promenádě v Sopotech, uvnitř jsou lázně, obchody a restaurace
Totéž platí pro "meziměsto" Sopoty, které oba dva velké přístavy svírají. Na příjezdu sem je kemp, kousek dál po silnici je stylová hospoda s názvem Gospoda, kde výtečně vaří. Hned za benzinkou u kempu pak odbočka vlevo klesá k pobřeží, které lemuje cyklostezka do Gdaňsku.

Většinu trasy tvoří dvě komunikace - jedna pro pěší, druhá pro cyklisty a mezi nimi travnatý pás. Před křižovatkami s dalšími pěšími trasami jsou zpomalující retardéry - ne však půlmetrové schody, které vyhazují ze sedla. Jsou to podlouhlé vlny, často ještě mírně do zatáčky. Řešení nenásilné, účel přitom plní.
Sopoty mají také maják, před časem ale byla snížena jeho svítivost a k navigaci už neslouží   Nábřežní promenáda před vyhlídkovým molem v Sopotech   V obklíčení moderních hotelů a lázeňských center se krčí kostelík sv. Andrzeja Boboli
Ještě předtím je tu ale centrum Sopot. Především světově známá obří kolonáda, které vévodí Dom zdrojowy, palác plný luxusních obchodů a restaurací. Obklopují ho moderní a neméně honosné hotely, v jejichž stínu se doslova krčí kostelíček sv. Andrzeja Boboli.

Ze vstupní brány na kolonádu se vypíná věž se zaskleným ochozem a zvonicí. Vlastně je to 16. maják na trase. Jenže s ohledem na blízkost majáku v Gdaňsku se už dávno přestal používat a dnes slouží hlavně jako turistická vyhlídka. Bohužel však s polední pauzou do 14 hodin, a teď je teprve čtvrt na jednu. Takže - odjezd směr Gdaňsk.
Cyklostezka ze Sopot do Gdaňsku, na kříženích s pěšími cestami jsou vlny sloužící jako retardéry
Cyklostezka ze Sopot končí přejezdem mostu, ze kterého se podle už dobře známých značek bez bloudění odbočí k přístavu a majáku. Lépe řečeno k prvnímu přístavu a prvnímu majáku. Gdaňsk má totiž to i to dvakrát - a vzniká tím trochu paradoxní situace. K navigaci slouží nová moderní věž Północny Port, která je na obrázku v hlavičce stránky i na všech propagačních materiálech majákové trasy. Stojí však ve starém nákladním přístavu a je nepřístupná, jsou v ní jen kanceláře.
V gdaňském přístavu kotví obří dopravní i nákladní kolosy   Srovnání velikosti lodě s člověkem, schodiště pro nastupování je vysoké jako třípatrový dům   Maják Nowy Port s koulí, která vydává akustický signál, podle nějž si lodě seřizovaly přístroje
Pro turisty je naopak přístupný starý cihlový maják z roku 1893, jenž se však označuje názvem Nowy Port, podle nové části přístavu, která byla vybudována, aby tu mohly přistávat i obří turistické lodě. Věž se pyšní dvěma zajímavostmi. Jednou je Kula czasu, která se ve 14 hodin dá do pohybu po kovové špici a vydává akustický signál, podle nějž si na lodích kdysi seřizovali čas. Druhou je okno, z něhož 1. září 1939 padl signální výstřel, který zahájil napadení Polska a tím i 2. světovou válku.
Nákladní doky na rozhraní přístavu a historického centra Gdaňsku   Panorama jeřábů je první, co je z Gdaňsku vidět při cestě po moři   Pomník padlým dělníkům z loděnic na počest obětí stávek v prosinci 1970
Od majáku vede široká silnice a podél ní cyklostezka k centru města. Lemují je desítky obchodních a logistických center, za kterými se tyčí charakteristické nakládací jeřáby. V jedné pasáži se změní v uzoučkou pěšinu mezi areálem doků a tramvajovou tratí, až vyústí na náměstí s monumentálním dvojitým sloupem. Jde o pomník dělníkům z loděnic, kteří se stali oběťmi při potlačování stávek v prosinci roku 1970.
Hala Targowa neboli městská tržnice vybudovaná v roce 1896   Biblioteka Gdańska Polskiej Akademii Nauk založená 1595, budova je z roku 1904
Hned za památníkem už je historické centrum Gdaňsku. Spleť úzkých uliček ukrývá desítky skvostných budov a pamětihodností. Jako první se zjeví rohová Biblioteka Gdańska Polskiej Akademii Nauk založená 1595. Její cihlová budova je z roku 1904. O kus dál stojí Hala Targowa neboli městská tržnice, ta byla postavena o něco dříve, už roku 1896.
Bazylika Mariacka, stavba začala roku 1343, dokončena 1502   Vnitřek kostela zasvěceného nanebevzetí Panny Marie   Zmenšenina chrámu před vchodem, jinak největší kostel z cihel v Evropě vidět vcelku nelze
Historické centrum protíná jako hlavní tepna Dluga ulica. Z obou stran ji lemují působivé domy s krásnými fasádami a desítkami restaurací, kaváren a obchodů v přízemí, na západním konci ji uzavírá Zlatá brána a věž bývalé věznice, kde je dnes Muzeum jantaru.

Na východním konci je pak náměstí Dlugi Targ s množstvím dalších nádherných měšťanských domů z doby renesance a se světoznámou Neptunovou fontánou. V rohu nejblíž k fontáně stojí starobylá gotická radnice z 15. století se čtyřbokou věží, v níž je muzeum historie města.
Dluga ulica vedoucí ke Zlaté bráně, v pozadí věž bývalé věznice, kde je dnes Muzeum jantaru
Cestou sem však stojí ještě jedná věž, mnohem mohutnější. Bazylika Mariacka, jejíž stavba začala roku 1343 a dokončena byla v roce 1502, je tak obrovská, že si ji v úzkých uličkách nejde pořádně prohlédnout, natož celou vyfotit. Komplexní pohled na vůbec největší kostel z cihel v Evropě ale skýtá aspoň zmenšenina před vchodem.

Zajímavostí je, že v historickém jádru neplatí zákaz vjezdu pro cyklisty. Je to zbytečné. Na náměstí je turisty tak přeplněno, že tu každý sleze z kola sám od sebe. A kudy se projet dá, tam se lidé k sobě umí chovat ohleduplně. Kéž by to takhle fungovalo všude.
Gotická radnice z 15. století na náměstí Dlugi Targ, uvnitř sídlí muzeum historie města   Dlugi Targ neustále žije, turisty tu obšťastňují komedianti, děti zase baví houfy holubů   Neptunova fontána a honosné renesanční měšťanské domy na náměstí Dlugi Targ
Za východní branou náměstí Dlugi Targ vede most přes řeku Motlawu, nad kterou se vlevo tyčí Žuraw, nákladní jeřáb z roku 1444, kterým se kdysi skládalo zboží do lodí. Na pravé straně stojí budova filharmonie. A pak už následuje výjezd na výpadovku směrem na Elblag. Kolem ní stojí moderní budovy, které se pokouší napodobit ráz domů ve starém centru, ale je to vpravdě bizarní a nepovedený pokus.
Pohled z mostu přes řeku Motlawu na Žuraw, slavný přístavní jeřáb postavený roku 1444
Výpadovka směrem k poloostrovu Krynica Morska, kde stojí i poslední maják výpravy, je rušná, ale dá tu se jet bezpečně po chodnících, jen občas je nutné čekat na semaforech a přejet na druhou stranu. Pouze krátký úsek kolem rafinerie je bez chodníků a musí se tu jet přímo po silnici, ale krajnice je tu naštěstí dost široká.

Hned za chemičkou se odbočí vlevo na okresku a přes obec Wislinka cesta pokračuje do městečka Sobieszewo, kam přes rameno Mrtvé Visly vede unikátní pontonový most. Je značně zvlněný a je zajímavé tu na chvíli zastavit a sledovat, jak se s nerovnostmi těžce perou osobní auta, natož autobusy. A pak už zbývá jenom rozbít stan kousek odtud v příjemném lesním kempu Orle a těšit se na poslední polskou výspu.
Prapodivný pokus o moderní obdobu historických uliček za hranicí Starého města   Cesta po výpadovce na Elblag vede kolem obří rafinerie   Pontonový most přes Martwu Wislu u Sobieszewa, který se při průjezdu lodí rozpojí a otevře